Kartáč
Kartáč, e, kartáček, čku, m., česák, štětka, z vlas. cartaccia. Die Bürste. K. na střevíce, na šaty, na zlato, postřihačský, leštěcí, k leštění, mazací, k mazání, na koně (koňský), na bláto, jemný, hrubý, kravský, Us., štětinový, rýžový, hedvábný, Š. a Ž., na prach, jirchárský, na vlasy, na zuby, na pochvy, Geschirr-; mycí, obtahovací (v knihtiskařství). Jg. Vdovec našel k. (strojí se, by se líbil). Us. Kartáčem někoho tříti, šoustati. Rk. Vz Štětka. — K. vojenský: plechová nádoba cylindrické formy, naplněná olověnými kulkami. Vz S. N. Kar- tätsche.