Kašel
Kašel, strind. kas, lit. kosu, strsl. kah. Mkl. Etyrn. 113., aL. 258. — MV. K. = ně- kolik prudkých po sobě jdoucích výdechů, při čemž vzduch hlasným zvukem zavřenou štěrbinou hrtanovou proráží. Vz Slov. zdrav. K. zajíkavý (zádušní). Vz Čs. lk. III. 304, 210., IV. 136., VI. 501., VIII. 20., IX. 157., X. 55., Boh. 41. K. katarrhalní, zádušný. Šv. 79. Byl jest k. na lidech veliký obecně v Čechách. Scr. 2. 456. — Cf. Kram. Slov., Slov. zdrav. Kašel na lidech. Vz. Let. 21.