Kat
Kat, katík, a, m., der Henker, Nachrichtcr, V.; ukrutník, der Peiniger, Quäler. Jg. Jehopo- mocníci: holomci, S. N., katané. Jg. Popravce, popravní mistr. Pro nešlechetnost' na kata odsouzen byl. Kom. Kat lítost' maje se smrtí nechvátal. Štelc. Katem koho trápiti, mučiti. V. Někoho katu dáti. V. Komu pán Bůh, tomu všickni svatí; komu biřic, tomu všichni kati. Us. U kata lítosti, u kurvy studu hle- dati (věc marná). Ros. Ty kata víš (nic ne- vís). Vz Mlčeti. Lb. Na kata honí (chytá zloděje, které kat odpravuje). Ms. 1475. Kat mi po něm (nic). Kata ti dá (nic). Aby to k. spral. Aby tě k. sťal. Jg. By tě k. oběsil. V. Bodejž ti k. hlavu srejpl. Us. Aby tě kat! Ký kat! Nech to kati vezmou! Jg. Kata v sobě dusí (hoden šibenice). Prov. u Plzně. Č. Nechť ho tři sta katů vezme! Č. (Vz Kletba). Dostal se za katův rámec! (Vz Trest). Č. K. nejvyšší úřad. Pk. Má pro- vázek od kata. Vz Šťastný. Lb. Nad sebou katem býti. Svěd. 1570. Sám nad sebou katem se udělati (přísným). V.