Kázání
Kázání = poručení. Ž. wit. 118. 15., 2. 6. a j., Sv. ruk. Al. 894. Vz vydání Gb. 226. Kúpil jeho k-ním zbroji. NB. Tč. 221. K. učiniti. Smil 544. Jeho k-ním byli na brání (na loupení). Pč. 15. Pustili ho pan- ským kázáním. Půh. I. 156. Bych tobě co dala proti božskému k.; Císařovým k-ním jsú mučeny. Pass. Prvé jest boží k. Hr. ruk. 267. Královským k-ním přivedeni jsú; K. otcovo učiniti. BO. On neučinil jeho k.; Velikú práci nesl mým k-ním; Aby plnil k. jeho; k. přestúpiti. Št. Ku. š. 5., 18., 36., 109. — K. = řeč duchovní. Pass. K. cy- klické, dogmatické či věroučné, mravoučné, liturgické, historické. Skočd. Na k. proti někomu něco říci. Pč. 6. Vyznal na mu- kách, že jest kázal na k. Ib. 48. Dělám, dělám k., všecky kočky svázaný, jedna běhá po kostele, že jí matka neustels. Dět- ské říkadlo. Km. 1886. 639. Cf. o k. Jg. H. 1. 2. vd. 692.-696., Sbn. 209., 298., 434., 489., 910., S. N. — K. = káráni. Jako fa- rizeové učinili, proti nimž tuto k. Pán či- niti ráčil. BR. II. 21. a.