Kázati
Kázati, káži, eš atd., kaž, káže (íc), zán, zání, kázávati, ukazovati, zeigen; přikazo- vati, poroučeti, veleti, befehlen, anordnen, heissen; zvěstovati, sagen, ankündigen; v ko- stele k lidu mluviti, predigen; kárati, strafen, züchtigen; se =káti se. Jg. — absol. Kněz káže. Hezky se to pane pater káže, ale těžce trpí. Vz Neštěstí. Lb. Takový aby každý kázán (= trestán) byl a pomstu trpěl. Zř. Ferd. Kázal (poroučel) pán a musel sám. L. — kam (nač). I káže kněz na Střebora (= ukáže naň). Rkk. 41. Kaže na osoby (dotýká se jich v kázání). Kom. Na hříchy horlivě kázal. — co: pravdu, Ps. mus., evange- lium, Kom., slovo boží. Us. To sám rozum káže. D. — koho (=kárati, trestati): dítě. Tkad. — čeho. Čeho káže (poroučí) král, šp. m. co. Brt. — koho čím (= trestati). Rod můj bude vás železnou metlou k. Dal. Světské právo má jej ranami k. Pr. pr. K. metlou. J. tr. — co komu: zemanóm, poslu (== poručiti). Rkk. Já ti káži. Ros. Kaž čert děvce, když nechce (marné napomínání). Dch. Kublaj káže všem svým čarodějem atd. Rkk. 4G. Židům k. = dřímati. V. — komu odkud: od města=z. města vypověděti. Bart. I. 34. — koho k čemu. A ten vedlé svého provinční kázán býti má k hrdlu, cti n. statku (=potrestán). Tov. 73. — v co. V hrdlo káže. V. — jak. Ten (přestupník) má vedlé zdání panského kázán (trestán býti). Vš. Ne- klan káže (poroučí) knížecími slovy vstáti k vojně. Rkk. Ciesař pod hróží (hrozbou) ry- tierom káza; pod hrozú i při milosti. Kat. 2413., 1451. Ten aby bez milosti kázán (trestán) byl. Vl. zř. 549. Evangelium svaté z peněz ká- zali. Štr. — s inft. Za to kaž si dáti. Us. Kázal si platiti. Us. Proč nekážeš potrestati? Flav. Kázal lékařům raněné léčiti. Let. Ká- zali mu tři krále napsati (odejíti). Prov. Kaž se lačnému postiti a sytému sedláku mlá- titi. Prov. — Pozn. Není-li osoba, které při- kazujeme, vyjádřena, má infinitiv význam passivný. Brt. (Vz více příkladu v Km. 1874., 627). Chtě vždy smrť na paměti míti, kázal sobě hrob učiniti. Pass. Kázal pečeť přivěsiti. Tov. 4. K. stranám přísahati k pra- vení pravdy. CJB. Střevíce kázal si dělati z kůže červené. Háj. — komu o čem. Výb. I. 6., Rk. — proti komu: proti kacířům k. Us. — na čem (proč). Na hrdle někoho k. (trestati). Žer. Záp. I. 267. — aby. Čas toho káže, aby to před se brali. Akt. Ferd. Kázal mu, aby posly poslal. Potřeba káže, abys sám přišel. — se čím (káti se, příklad si bráti). Zlým se dobrý má k. St. skl. Proč se druhem nekážeš? Dal. Kaž se lidmi, ne- budou se tebou kázati (= klevet si nevší- mej). Lb., Výb. I. 843., Pass. 361. — V., Mus., Leg. — Vz Poručiti.