Kázati
Kázati, kazovati. Bž. 200., Mkl. Etym. 113., 114. Když potřeba káže. Us. Takový bude kázán jako loupežník. Výb. II. 169. Kdyžby kážíc se trudili. Pass. Bránie-li k. kněžie, nemá jich věrný poslúchati. Hus II. 435. Kázal-tě Buoh: Miluj jako se. Št. Kn. š. 39. — nač. Dosud kázal na pány. Let. 7. (13.). Když se jal k. na kněžstvo. Výb. II. — co: slovo boží, Pass., pravdu. Št. Kn. š. 34. Pak jim kázal po všem světu jíti vieru kážíce. Kat. 112. Co kážeš (po- roučíš)? Výb. II. 32. Čzožť kazuji, to učiňte. Mnč. R. 27. — koho. Tov., Ž. wit. 117.18., 93. 12., Sv. ruk. SB. 97., An. 4L, K. III. 13. Koho Hospodin miluje, toho káže. BO. Ti děti milují přieliš, ktož jich nekáží. Št. Kn. š. 38. - koho čím. Za Dal. přidej: 13. Tyť já všecky metlú káži. Žk. 240. — komu. Koll. Zp. I. 318. Jdi, kam ti srdce káže. Vrch. Mládenec má vůlu, on si voliť může, co mu srdce káže, ale panna ne tak, ona musí čekať, až jí synek zkáže. Sš. P. 474. Jakož jemu páni káží. Půh. II. 54 , 352. To vem (vám) kážu. Dal. C. 7. Kaž moci tvej. Ž. wit. 67. 29. Já tobě kazuji. ZN., BO. Kázal nám, abychom jej vzývali otcem. Št. Kn. š. 17. — komu odkud. Kažte duši hříšné odtud. Sš. P. 26. - jak. Fedle práva kázan býti má. Vš. Jir. 306. K. měkce, tklivě, důrazně, přísně, hřímavě. Vlč. K. velikým hlasem. ZN. Kazuje pod hrozú a při milosti. Kat. 1452. Boží mocí kazuji vem. Hr. ruk. 35., 71. — kde. Apo- štolé sú vieru kázali po všem světu. Št. Kn. š. 11. — proč (z čeho). Kteříž z pe- něz káží. Hus I. 398., 401. Často jej Ježíš z toho kázal (káral). Sv. ruk. 160. — kdy. Ani v hněvě tvém kaž (kárej, trestej) mé. Ž. wit. 6. 2. (Anth. I. 3. vd. 8.). — koho oč. Nechať nás káží o to, ale ne ty. NB. Tč. 244. — komu kam. Kaž před se pí- saři svému. Výb. II. 42. Tu jim (ciesař) inhed před se káza. Výb. II. 8. — skrze koho. Jakož Buoh kázal skrze svého apo- štola. Št. Kn. š. 116. — o něčem. Výb. II. 6., Hus I. 432. Kněz káže o matce boží a myslí paní mámu v loži. Slez. Tč. — proti čemu. Kněžskú zlosť tresktali a proti nie kázali. Hus III. 288. — s inft. Ž. wit. 103. 32., 112. 9., 118. 139. Kdože sa mi, kdože zarmucúvať káže? slobodno som dievča, nik mi nerozkáže. Koll. Zp. I. 68. I káži jej vsaditi; Matúš jí ty kože do pivnice vložiti kázal; Kuoň ten do těch maštal pacholkem svým postaviti kázal jest. NB. Tč. 125., 181., 269. Metlami bíti kázán. Pís. Byl od nich svázán a v žalář vsaditi kázán; Káza sě lidóm sebrati, všem svým po sedmém dni vstáti; Kázal její tvář zbíti i hlavu stíti; Vynda kaž všem vóbec vníti; Káza svému dvoru u sebe býti; Káza sobě kóň přivésti. Vyb. II. 4., 6., 20., 30., 41., 43. Kázal ji ohněm žéci, je zavříti. Pass. Jáz vstáti kážu. Mst. 304. Pak jim kázal jíti. Kat. 112. Kazují světiti božieho naro- zenie. Št. Kn. š. 12. Kázal jim vuokol sebe státi. Smil v. 35. Káza se všem hotovati; Posly kázachu živy zahřiesti. Alx. Tobě jím býti kazuji. Hr. ruk. 41. Cf. Bdl. Obr. 78. — aby. Kázali, aby zaplatil. NB. Tč. 224. Cf. K. komu. — se čím = káti se, příklad si bráti. Št. Kn. š. 77., Sv. ruk. S. 261. Sbožní se káží hubenými a škodú cuzí. Hr. ruk. 305. Zlým se má dobrý k. Sv. ruk. 250. Ať se jiní jimi káží. Smil v. 687. I měl by sě člověk Adamem a Evú k., kterak oni těžce hřešili. Hus I. 108.