Kázeň
Kázeň, zni (Chč. P. 165. b., Ž. wit. 49. 17.) = trest. Hr. ruk. P. 712., D. 962., Sv. ruk. An. 411., MM. 298., Šf. III. 505., Smil 948. — K. = kázání, die Predigt. V Pod- luží, na Slov. Brt., Hrb. Náš panáček dě- lajú kázeň; Kačenko, poď, bude k.; ne- půjdu, byla bych blázen. Sš. P. 474., 673. Kedz ja budzem kazeň kazac; Viděl som ťa, moja milá, v kostole na kázni; Keď neprídem na kázeň; Môj milý je kňazom, peknú kázeň káže, nejednej panenke svo- bodu zaviaže. Sl. ps. 92., 325., Sl. sp. 120., 172. Rady byste mi zase kázeň kázať? Dbš. Sl. pov. II. 30. K. slyšíš proti zlému, sebe (sobě) připiš ne jinému. Glč. II. 106. — K. = káznice. Seděl v kázni; Kde roste provinění, tam roste i pokuta kázní; Do kázni jíti nechtěli; Potom Blahuta do kázni vedl. NB. Tč. 96., 102., 107. — K. = cvi- čení atd., disciplina. BO. Cf. S. N. K. v Praze. Vz Let. 106., 149., 331., 368., 375., 391., 423. K. nad lidem venkovským ve starší době. Vz Sdl. Hr. I. 90.— 92. K. řím. v divadle, vojenská. Vz Vlšk. 390., 455. K. školní. List. filol. VII.309. K. vědecká, Dk., tajná, pro kajicníky. Krištf. Ty jsi nenáviděl kázni. Ž. wit. 49. 17. Má-li svět obstáť, musí v ňom býť k. Trok. 123. K. slabá rozsmekuje svazky řádu. Kom. Kde k., tu stud a bázeň. Us. Bž. K. a dobrá metlička k dobrému vede Jeníčka. Us. Hkš. — K. = mravnost Smil v. 86., 1043., 1635., 1843.