Kaziti
Kaziti, 3. pl. -zí, kaz (v obec. mluvě: kaž), kaze (íc), il, zen (žen), zení (žení); ka- zívati, ničiti, hubiti, verderben, vernichten; porušiti, verderben, hunzen, verzärteln. Jg. — co: město, Jel., nůž (tupiti), stavení, mravy, mládež, dítě, rozum, Us., zápisy. Ferd. I. zř., Vl. zř. 469. — komu. Ta věc mu hrubě kazí (překáží). Ros. — co čím. Ple- nem všecko kaziti (pleniti). Jg. Děti pochle- bováním. Chč. 383. — co kde. Abychme sami na sobě napřed i v sobě hříchy rušili a kazili. Zpr. Žižk. — se. Ovoce, pivo etc. se kazí. V., Us. To se kazí (hatí, nebude z toho nic, sejde s toho). Us. — se (čím) kde. Samou vůní kapustovou víno v sudích se kazí. Byl. Na tvrdém ostří se kazí. Jd. — co s kým. Us.