Kde
Kde, kdež, kdeže, wo. V jižních Čechách: hde, vz K. Místo na otázku, kde označujeme I. příslovci místa: zde, tady; 2. instr. Želva svrchem i spodem skořepinami pokryta jest; 3. predložkami řídícími a) gt.: blíže, neda- leko, u, vnitř, vně, kromě, podél, podlé, vedlé, b) lok.: na při, po, v, c) instr.: nad, pod, před, mezi, za. Mk. — Užívá se ho: 1. o místě, na kterém místě, wo? Kde jsi? Kde jest tvůj pán? Kdes byl? Kde stál? — Bez otázky: Buď to kde buď. D. Kdež on již jest (jižť daleko). Us. Bral, kde co měl. Us. I kde by se to vzalo! Us. — 2. =kam, wohin? Ivane, kde jdeš? Háj. Jdi, kdež chceš. V. Kde se poděje jeho sláva? Vodň. — Bez ptání. Octneš se, kde by nerad. Kom. Kde se poděl, nevím. Vím se jinam kde utéci. V. — Vztažné, a) O místě, ubi, wo. Kde- tam, kde-tu, tam-kde, tu-kde. Kde zima, držme tam plášť. Us. Kde péče, tu starosť. V. Kde maso, tu psi. Jg. Kde tě nesvrbí, (tam) ne- drbej. Us. Tam jíti máme, kde nás dopro- vodí. Har. Nestrkej prstu (tam), kde se svírá. Us. — b) O čase, kdy, an, když, wann ? Ale kdeže to učinil Job, čímž mu tento utrhá? Br. Počíná léto, kdež psí hvězda vzbuzuje vedro. Kom. Od kolíbky přichází se k vo- zíčku, kdež dítě chod sobě formuje. Kom. Nyní mnoho čte, kdež před tím jen v karty hrál. Us. — c) Příčinné=jelikož, poněvadž, da. Kdež mne psaním svým, abych podíl svůj položil, žádáte, oznamuji vám, že.... Zer. A kdež na témž zboží mém toliko je- diný dvůr poplužní mám, protož. Mus., Jg.