Kdy
Kdy, když; v již. Čechách a u Domažlic m. kdy: hda, nehda (někdy), ňihda (nikdy), Kts.; na Slov. keď, kedy. Dobu na otázku kdy znamenáme. 1. příslovkami času: nyní, teď', někdy, nikdy, vždycky, dnes atd. — 2. Genitivem s přívlastkem. Roku toho byla zima. Stalo se do pátého dne. — 3. Akkus- sativem. Narodil se tu středu před sv. Mar- tinem. Us. Minulou neděli byli u nás. Us. — 4. Instrument. Přemýšlel dnem i nocí. Us. — 5. S předložkami d) s s gt. S neděle po- jedeme do Prahy, b) K s dat. Umřel k ránu. c) Na, v, ob s aklcus. Na určitý den zaplatil. Zaplatil na hodinu. Bylo to v pátek. Chodil tam ob den. d) O, po, při, v, s lok. Slunce při vycházení (vycházejíc) se zatmělo. O po- lednách se to stalo. Po bitvě šel domů. Skonal v pátém roce věku svého. Mk., T. Vz násl. kdy ve větách časových. — Kdy klade se: o čase = v který čas, po kterém čase, wann? V. Kdy pak já své hospodářství opa- trovati budu? Kdy pak se opět uvidíme? Us. Vz Genitiv času. — S konditionalem. Pověz, kdy bych měl to učiniti. A kdy by to bylo ? — K. = někdy, je, jemal, irgend einmal. Slýchals kdy o tom? Kom. Jako kdy prvé. Br. Byl-li kdy zde. Us. Jestli kdy dlouho nepršelo. Har. — K. - kdykoli, wann immer. Kdy která může. Kom. Šlo to lépe, než kdy jindy. Us. — K. =dávno, lange, langst. Do- psal již kdy. Jg. — K. =čas, na Slov.: stih, dostih, Zeit, Müsse. V. Neměli kdy pro práce. V. Navštívím vás, až budu míti kdy. Nemám kdy to udělati. Kom. — Kdy ve větách přání, o dass, utinam. Kdybych ho raději neviděl. Us. — K. jindy = jindá. Lépe než kdy jindy. Zlob. — Kdysi, kdys = jednou, einmal, irgend einmal, zu gewisser Zeist, einst, ehedem. Jg. Viděl jsem ho kdys. To volno bylo kdysi. Kom. — Když-tehdyž, früher oder später. Obávali se když tehdyž obležení dokonalého. Skl. — Jako spojka sbíhá se 1. ve větách časových, als, wann, nachdem. Klade se a) o ději minulém a) sou- časném. Když k nám chodíval, říkával. Svěd. Když ještě dítětem byl, miloval jsem jej. Když slunce za horu zapadalo, vojska se roz- jela. Troj. — ß) Předchodném. Když jsme posnídali, šli jsme. Svěd. — y) Následném. Když měla jeti, tu jsem já list zjednal. Svěd. — V závětí jde za ní obyčejně: tehdá, tehdy, tož, toť, tu. A když se smířili, tehdá se zase sem přistěhovali, b) O ději přítomnosti a budoucnosti. Když se jedna husa napije, pijí jiné všecky. V. Zítra budete osvobozeni, když slunce obejde. Br. — Když se děj opa- kuje, přikládá se obyčejně: -koli, -koliv. V tomto případě pojí se i s konditionalem. Vyslýchejž mne, prosím, když bych koliv mluvil. Když bych se nač tázal tebe, ozna- muj mi. Br. — Pozn. Místo kdyz klade se kdež. Počíná léto, kdež psí hvězda vzbuzuje vedro. Kom. — 2. Klade se o příčině, která v okolnostech časových leží, da, nachdem, weil. Když to jinak němuž býti, již to musím učiniti. Sved. Když jsou svého neuměli cho- vati, dala jsem tomu, kdož umí chovati. Svěd. — 3. O podmínce, když se co na mysli pod- kládá, v kterémžto případě se s konditionalem pojí; wenn. Místo kdy řidčeji: kdyz. a) Ve větě hlavní je indikativ, když se činnosť věty hlavní s jistotou očekává. Koně ná- hubkem, kdyby kousavý byl, sevřeného oráč cídí. Kom. Pane, kdyby jen chtěl, můžeš mne očistiti. Br. — b) I ve větě hlavní jest kon- ditional, když se na jevo dává, že ve sku- tečnosti opak jest toho, co se podkládá n. že to, co s výrokem podloženým jde, sku- tečnosti do sebe nemá, že nejisté, pravdě nepodobné jest. Kdybych pérce iměla, písala bych lístek (ale já nemám, tedy nepíši). Rkk. Skřiv. 9. Kdybych nebyl Alexandrem, volil bych sobě býti Diogenem. V. Kdybych řekl, že ho neznám, byl bych lhář. Br. Vz Kon- ditional IV. 1. Pozn. 1. a VI. 2. a více pří- kladů v Jg. slovníku a v Zk. Skl. 444, 456., 470. —