Kdy. Vz
Kdy. Vz Brt. S. 3. vd. 189., Brt. D. 173.— K. = čas. Ten nebude mít ani k. umřít. Us. Msk. Vezmu si k tomu k. Us. Msk. Nemám sa já k. baviť s tebú. Sš. P. 597. Co se zdálo? Pane, nemělo kdy (se zdáti). Tbnk. Neměl k. na rozprávku místo: k roz- právce. Vm. Dyž je málo kdy, wenig Zeit. Mor. a slez. Šd. — K. = dávno. Což jest k. byl, to ještě jest. Št. Kn. š. 19. Už to mám naorané kdy. Us. Brt. D. 173. — Už mně tak nebude, jak mně bylo kdysi, dyž mě nosívával můj koníček lysý. Šs. P. 256.