Kláda
Kláda, y, f., nekrátí prý v instr. sg., a v gt., dat., lok. a instr. pl. á v a, tedy: kládou, klád atd., ale toto učení jest mylné, vz str. G. b. ř. s hora 19. V již. Čechách: rejl, e, Kts., na Mor. a na Slov. klada. — K. peň, kmen stromu, břevno, dřevo; veliké ne- tesané dřevo, der Block, Klotz. V. Klády va- liti, svalovati, řezati, vázati, plaviti. Us. K. na prkna. Klády pilou na špalky (na prkna) řežou; klínem a kladnicí (kalháčem, kalačkou) na polena štípají, po smyku (šmyku, šmy- kačce, plazu, spušti, šoupaništi) k řece se valí. Klády houží (houžví, svírkou, slukou, stři- hovicí) ve vory n. do vorů (v prameny, v plti) se vážou a plaví. Pt. K. se osekává či klabá, když se jí kůra v zimě, když mízy nemá, osekává a loupá se, když mízu má. Us. Leží jako kláda. Jg. — K. vydlabaný peň, do něhož u vězení za nohy sázejí, kozel, trlice, der Stock, Block, Bock. Někoho do klády dáti. D. Seděti v kládě. Us. Ve špalku za nohy držán jest. Háj. Do klády vsaditi. Nohy kladou sevříti. Br. — K. = úl. — K. = Kantnýř na sudy ve sklepě, das Lager. D. — Vz Strom.