Kladivo
Kladivo, kladívko, a, n., kladivce, e, n., der Hammer. V. K. má 2 části: tlukadlo a topůrko n. držadlo. Čásť tlukadla, kterou na hmoty se naráží, slove: líce n. čelo (rovné, kulaté, zakulacené). Kladivo mající na jedné straně čelo a na druhé špičku, slove: nosatec. Těžké se širokým čelem: pemrlice. Ś. a Z. K. kovářské, kovací, vytahovací, havířské, zednické, hladké, pulerovací, dřevěné, na olovo, vybíjecí, čárované (majíc na čele čáry), na hřebíky, řeznické (palice), křížové, na konvice, na hlubinu, k znamenání děr, špi- čaté (nosatec), krátké, křivé, ploské, narov- návací, kamenické, ruční, Jg., mlatební, na- těrací, rovné, ševcovské, třeblové, vypuklé, Kh., čalounické, klempířské, sedlářské, ve- liké k. v hamřích: kobyla n. buchar, Š. a Ž., roztírací, na hřebíčky, sklenářské, soustruž- nické, truhlářské (leštěné, černěné), zámeč- nické, vyrovnávací, hodinářské, Šp., k roz- tloukání kamene (v měchýři, vz Nástroje k operacím kamene), Cn., k sekání, k poklepu (Wintrichovo), klepací. Sp. Kladivem něco roztlouci, D., kladivem tlouci. K. se vysmeklo (vyskočilo) s rukověti. Us. K. u dveří (kle- padlo). Us. — K. = zbroj, der Streithammer. V. Pán má býti štít dobrým a zlým kladivo. St. — K. — lenoch, maňas, klacek, špalek, chlap, ein Faulenzer, massiver Mensch. Není než k. (hloupý. Vz Hloupý, stran přísloví). Č. — Vz Kovář.