Kladivo
Kladivo od kladiti (zastr.) cudere. Vz Mz. v List. filol. VIII. 165., Mkl. Etym. 117., Rk. Sl., S. N. K. rovnací, Planir-, ruční k nýtování, Bank-, křížové (je-li ploska rovnoběžná s osou topůrka), der Kreuz- schlaghammer, Včř. Z. I. 18., II. 11., roz- těrací, Aufreib-. Skv., štěpařské, Propf-, Sl. les., parní, Zpr. arch. VIII. 36., při- tloukaci (s dlouhou násadou, tím tluče po- mahač kovářův s ním zároveň), kovací, na kulacení železa, Hk., probíjecí, vodní, Nee- fovo, NA. V. 273., 338., k. ručnice či mla- tek (natáhnouti, spustiti), Čsk., piana, v uchu, KP. II. 304., 291., tepnové, Puls-, ib. V. 99, elektrické, Mj. 387., příční, dlaždičské, ka- mnářské, kramářské, na kosy. Us. Pdl. Čepec či hlava k-va, Hammerkopf, rameno k-va, Hammerstange; rukověť, násada k-va, Handhabe. Šp. Ve mně srdce bušilo k-vem. Kos. K. bije, kovadlina drží, až se jedno o druhé rozrazí. Us. Bž.— K-va = bosáky, knedlíky z roztrhaných bramborů. U Sedlce.