Klamař
Klamař, e, m. Byl mnohomluvný, veliký k. Sl. Uh. I. 74. Betrüger, Lügner. — K., kdo na souboj vyzval a k němu se nedo- stavil. Ale když kdo koho pobídí a druhý pobídku přijme, ten, kdož pobídku má, můž vydati odění i koně, pěš neb jak se jemu líbí, a neučinil-liby tomu dosti, kdož pobízel, ten jej ze škody nákladů slušných pohnati můž a právem sobě toho dovésti. A za kla- ní are takový zůstane, nedostojí-li. Tov. 116.