Klamati
Klamati, vz Mz. v List filol. VIII. 167. Také = žertovati (zastr.), Mz., scherzen, witzelnd bespötteln. Laš. také klábositi, vy- kládati. Brt. D. 221. — abs. Řekl jemu, že klame a žeby lhář byl. NB. Tč. 243. Pod večer jsme si posedali a to jsme po- tom klamali (klábosili). Slez. Šd. — se v čem. Protož klamá se u vieře. Hus I. 3 — (komu) jak. Jimž bez studu klamal. BR. II. 10. Klame, až se mu štica kúri. Slov. Rr. MBš. — čím. Bude jimi k.; K. otcem; Ezechias vámi klamá; Klamá vás daremnú radú; Oni klamachu posly božími; Ten sám sebú klamá a lúdí; Dokud mnú klamáš a křivdu činíš; Zdali Bóh klamá svým súdem? BO. Dobrými lidmi k. Hr. ruk. 401. K. kým. Tov., Kn. rož. Mohla-liť k. jím?; Já jsem neklamal jím. St. skl. IV. 391., 308. Doktorové vymýšlejí chytré věci, jimiž lid klamají; Ktož sě modlí a hřeší, neprosí Boha, ale klamá Bohem. Hus II. 153., I. 307. Dieme-li, bychom hřiecha ne- jméli, sami sebú klamáme; Ani jest dobré, by jeden druhým klamal. Št. Kn. š. 65., 117. (56.).— več (jak). Druh druha v oči klamají. Osv. I. 33. V hrdlo všecko klamáš a lžeš. Dh. 60.