Klášter
Klášter, a, m., z lat. claustrum, Kloster; klášterek, rku, klášterec, rce, m. V. K. mužský, ženský n. panenský. — Představení v něm: kvardiani, převorové, opatové, Pt., abatyše, převorky. Do kláštera jíti (státi se mnichem, jeptiškou). Us. V klášteře žíti. Do kláštera se zavříti. Us. Kdo nebyl dobrý v klášteře, nebude lepší při dvoře. L. Před nouzí do kláštera. Pk. — Vz Rb. 267. — K. Staří místo, kde shromáždění kanovníků bylo, klášterem nazývali. Přijda na klášter (na hrad) k sv. Vítu. Dal. — K. Hradiště, ves u Mnichova Hradiště v Čechách. — K. sv. Trojice, Kloster, ves u Budějovsku. Vz S. N.