Klátiti
Klátiti, 3. pl. -ti, klať, tě (íc), il, cen, cení; kláceti, klátívati, koláceti, hýbati, třásti, vi- klati, schütteln, bewegen; míchati, umrühren, umschütteln; se — potáceti se, motati se, wanken, schwanken. Jg., V. — co: strom, zvon, Ros., ruce, ovoce, ořechy, hrušky, Us., zvěř (zabíjeti). Hlas. — (co, se) čím: stromem, zvonem, Ros., hlavou, V., nohama, Kram., Č.; třtina (Sš. Mat. 26. ), strom větrem, V., moře vlnobitím se klátí. Jel. K. krkem žalud (viseti). Jir. dh. — co odkud: Ka- štany se stromu. Us. — se. Klátí se klasové. Br. Sem i tam se klátil a kolíbal. V. K. se jako Kačena. Us. Mysl jeho se klátí. Jel. Kdo se klátí, nevymlátí. Vz Práce. Lb. — se kde. Klátí se jako trest' na bahně. Prov. K. se na provaze. D. Pivo v neplném sudu se klátí. Us. V mysli své se počal klátiti. Jg. — se kudy. Jazýček (u váhy) z hřídele vychází a skrze glejch se klátí. Kom. — co komu: hlavu (někomu zatopiti). Jg. — koho s kým = štváti. Jg.