Klecati
Klecati, klecám a kleci = kulhati, klesati, hinken. — abs. Člověk, kůň klecá. Us. — čím. Sotva nohama klící. Ros. — 2. šinouti, odchýliti se, abweichen. — od čeho: od svých stezek. Ž. kap. 17. (Č. ). — na čem: na cti. Tkadl. — se. Sotva se ubohý klící (churavě, kulhavě jde). Ros. Jižť já se tam doklícím (dojdu). Ros.