Klecati
Klecati, kleceti, kléceti. Mrcha (kůň) počne kleceti. Hr. ruk. 387. Kroky přiemé čiňte, aby ižádný kleceje nezablúdil. ZN. Kóň zastalý klecie. Hug. 414 Synové osta- rali súť a klécěli. Ž. wit. 17. 46. — čím: pažema, knicken. Čsk. — nač. Jakub kle- cieše na nohu. BO. — kam. A klecie-li na stranu levú žádostí chýle se k hřiechu. Hus II. 274. Půjčka domů klecá. Č. M. 275. — na čem. Často manželky jich na cti kle- cají. Tkadl. 2. 83.