Kleček
Kleček, čku. m. (zastr. ) =klečení. Klečkem koho položiti = na kolena. Na klečkách pro- siti (kleče). Klečeti, 3. pl. -čí, kleč, kleče (íc; v již. Cechách: kleča), el, ení; klečívati, knien. Vz Klekati. — abs. Kleče se modliti (vz Kleče), někoho prositi. Us. — kde. Mezi druhými klečeli. Us. Klečeli vedlé lavice proti sobě, okolo stromu, pod stromem, před oltářem (s nevěstou) atd. Ve škole na místě hanby, na hrachu k. — na čem. Pústovník na mod- litbách klečel. Pass. 163. — proč: pro svou rozpustilosť ve škole klečel. Us.