Klej
Klej, e, m., klí (dříve: klé), n. V. Stran odvození vz Mz. 42. K., klejovatá země, klih z koží živočichů dělaný, Leim. Vz Klih. Na k. ssaditi, saditi = klejovati. V. Truhlář prkna klejem spojuje. Kom. Ptáčníci z mýlí k. dělají. Kom. — K. z mouky, moučný, Mehlkleister. — K. rybí, Fischleim, Hausen- blase. D. — K. zemský n. zemní, Erdpech, Erdharz. Hlas. — K. židovský, Judenleim. — K. ohnivý (hořlavý, ohně chopný). Steinöl. Jg. — K. arabské (Gummi). Us. — Klej, na Mor. = kel. Keim. Zlob.