Klekati
Klekati, klekávám; kleknouti, knul a kl, utí, niederknien. Jg. — na co: na kolena. V., Solf., Výb. II. 52., Anth. II. 373. — před kým: Před pány smeká, před knězi kleká, přec šelma velká. Us. Před Hospodinem. Br. — kam. Až já před faráře kleknu. Er. P. 302. Kleká před rytinu svou a klaní se jí. Br. Pokud k oltáři před božskou tváří ne- klekneme. Er. P. 289., 300., Us. —jak: spolkem. Kom. Vz Klečeti.