Klekati nač
Klekati nač: na kolena. Sš. P. 110.,' 148., 233., 600., Sl. sp. 40. = kam. Na zem k., Us. Pdl., před obraz Krista. Sš. P. 3. Jeden každý k němu klakni. Sl. sp. 229. — kam čím. Na zemi kolenma klekl. GR. — k čemu: k modlitbě. Čsk., Schlz., Osv. V. 764. — kde na čem. K. před Bohem na svú kolenú. Št. Kn. š. 113., 157. A já neposlechnu, až přede mnó klekne a klobóček smekne. Sš. P. 233. Páni pyšní a kněžie jste modly, jenž dáte před sebú klekati. Hus I. 376. Klek na kolenú vece. M. Klekám na svú kolenu. ZN. Na kolenú klekše. ML. 33. b. — kdy : v modlitbě k. Kká.