Kleměti
Kleměti n. klíměti, 3. pl. -mějí, ěl, ění; klemívati, klímívati = sklíčeně seděti, ge- krümmt sitzen; civěti. — Starci nad šachov- nicí klímějí. Jel. Hora nad údolím klímí (visí). Jel. — abs. Proč tam klímíš (civíš, okouníš) ? Ros. — kde: mezi učedlníky. 1585. jak dlouho. Bojím se, že to tak bude kleměť až do tři králův (v nejistém stavu vězeti). Žer.