Klenouti co komu
Klenouti co komu: stánek. Kká. K sl. j. 24. — se kam. V blankyt zlaté obláčky se klenou. Kká. K sl. j. 150. — kde. Nad hlavou mu loubí tamaryš :y klenou. Kká. ib. 209. Kopula hrdě u výši se klene. Hdk. K-la se nad námi báně nebeská na sklonku října r. m. Ves. L 13. — odkud kam. Z nichž (plamenů) zlatý most se klene z duše v duši. Kká. K sl. j. 31. Most se klene s jedné strany řeky na druhou. Us. Pdl.