Klenutí
Klenutí, n., das Wölben. — K., klenuté dílo, sklep, výklenek, das Gewölbe, die Wöl- bung. K. = oblouk zděný, soustava klíno- vitých kamenů, kterouž pokrývají se jak otvory ve zdech tak i prostory zdmi n. sloupy kolkol uzavřené. KP. K. svěšené (Sack-), lbové (Schaedelgewölbe), kamenné, z cihel, necko- vité, klášterské (ploché válené, Tonneng. ), ujímané (elliptisch), stlačené, ploské n. české (placka), vlaské, převýšené, odsazované (ab- getreppt), Nz., kruhové, válené, křížové, go- tické n. sedlové, zrcadelní n. klášterní, rovné, Šp., půlkruhové či plné, kobylí hlava, báňové či báňovité či kuple. Vz KP. I. 204. Nej- vyšší místo klenutí slove závěrek (závěrečný kámen); to místo, kde klenutí se počíná, patka a místo mezi patkami a závěrkem slove: boky. Zdi, na nichž k. leží, jsou: pod- porné zdi. (Vz také KP. I. 204. ). K. šikmo postavené. S. N. — K. v peci cihlářské = cihly v peci v cihlářské = cihly v oblouk vystavené. — K. modré nebe, obloha. Us.