Klepec
Klepec = past, osidlo. Kdo bližnímu sídla stele neb klepec předkládá, sám v něm hyne neomylné, když doňho upadá; Liška jak ráz vyndě z klepca, víc k němu něide, bojí sa, by zas nepřišla ku predešlej bídě. Glć. II. 204., 268. — K. = předkové lešení, palanda, die Bühne (vor Ort). Ve Šťávníci. Hř. 30.