Klesati
Klesati, klesávati; klesnouti, snul a sl, utí, padati, sinken, stolpern, straucheln; chy- biti, fehlen. Jg. — abs. Kolena klesají, V., D.; zeď klesla, Flav., jazyk klesá, D., město kleslo, hory klesly (zanikly), Vys., oči, mravy klesají, kázeň klesá, Nt., naděje klesla. Má věc nikdy k. nemůže. Kom. — čím: no- hama, V., hlasem, Šm., myslí, srdcem. Jel., D. Kterýž neklesá ústy svými. Br. — kam, (za co, v co, k čemu). Když se jim mozek vínem podbahní, a za jazyk klesá, tuť teprva výmluvní býti chtějí. Smrž. Když pak pro poslušenstvie člověk byl skrze ďábla klesl v věčnú kletvu. Kat. 1884. K nohoum k. (padnouti). Nt. — komu. Vida, že mu kle- sám (se podávám). Us. To i jiné mu kleslo. BP. Výmluvy mu klesly. BP. — odkud: s koně. Ml. — na co: na ruce, na nohy klesati (chroměti). Br. — kde: v přísaze (ne- dobře formuli pronésti a tím škodu vzíti). Tov. V mnohém klesáme všichni. Br. Srdce ve mně kleslo. D. Rtuť v rouře klesla. Us. Ve při k. (ji ztratiti). V. Pod břemenem k. Nt. Na lávce klesl. — na čem: na víře proti duostojné svátosti. Zb. — kdy. Jelen v ohni klesl (byv raněn). Šp.