Kleště
Kleště. Vz Mkl. aL. 288. K. na Ručičky, na rafičky, Zeigerzange, na vřetena, Spin- del-, k. na ohnivé koule, Löffel-, utahovací, Brenner-, oškrdové, Sp., k. u kladkostroje, turmalinové, Mj., ohňové (k držení železa v ohni), hákové (k zachycení železa), se- kyrní (k dělání uch sekyr), Hk., plombo- vací, Pdl., platinové, KP., kovářské, plosko- hubé (lapky) k držení věcí plochých, úzkých; kruhopyské ku shánění krátkých předmětů na př. k držení prstenů a p.; zámečnické a p.; rovnoběžné, Parallel-, ostrohubé či štípací (štipky), Beiss-, Včř. Z. II. 23., 31.; k. na Hořící louč. Šml. Kleště, forcipes. BO. K. poRodnické: Seyfertovy, Nägeleovy, Šim- psonovy, k. s pilou, řezací, vrtací; o užívání kleští v rozličných případech porodu. Vz Kžk. Porodu. 465 , 562., 563., 564., 566., 567., 572., 573., 574., 578., 579 , 583., 584., 586., 589., 590., 594., 598., 599, 600., 602., 604., 628. Cf. Slov. zdrav., Čsk. lk. VI. 393., VII. 3., X. 330., 394., Wld. K. odpa- dací (Kindovy), die Freifallscheere. Hrbk. O k. cf. také Rk. Sl. Nebyl jsem s to, abych se ozval, měl jsem krk jako v klestích. Sá. = K. ve zdích. Vz KP. I. 205. — K. jha, der Jochkranz. Lpř. — K. = válečný stroj obranný. NA. III. 89., 150. Ve starém vá- lečnictví římském = semknutý bojovný šik způsobu klínovitého. S. N. XI. 414.