Kleveta
Kleveta, y (dříve a na Slov., na Plaště a Plz. klebeta, na Plzeň, i klebata. Prk. ), klevétka, y, f., žvavá řeč, smyšlená novinka, Geschwätz, Klatscherei, Nachrede, der Tand; někdy: utrhání, sočení, pomluva, Nachrede. Jg. K-y jsou řeči lživé a nejisté. Jel. Že zpověď jest pouhá kleveta. V. Pašek k-y a básně ženské do rady nosíval. BP. A kle- bete vázale na jedno panenko všecke jich skládale. Mor. P. 413. Klevety babské. V. K-y sbírati, mluviti, roznášeti, rozsévati. V. Kle- vetám se vyhýbati. Ros. Klevetami se spra- vovati. Ros. Z pravdy dělá klevety. Prov. Kde husy, tu lejna; kde žena, tu kleveta. Jg. Kde husy, tu smrad a štěbety, kde ženy tu svár a klevety. Prov. An sám by čert těch klevet na holi nepřeskočil. Č. Jest tu hnízdo všeho neřádu a stůl klevet. Č. Kle- veta jak uhel, nespálí-li, aspoň ušpiní. Pk. Neptej se na klevety, máš doma dost novin (starej se o své a nech cizích). Č., Pk. Kdo sobě svědom, zasměje se klevetám. Č., Pk. Stran přísloví vz: Barviti koho, Bělmo, Drbati, Jazyk, Klep, Noviny, Ohryzek, Po- střihovati, Ptáček, Plášť, Pomluva, Řešeto, Říčice, Rosa, Stolice, Treperenda, Vícha, Vlk, Voziti se po kom. Zub, Živý.