Klíčiti
Klíčiti, 3. os. pl. -čí, klič, k-če (íc), il, en, ení = svírati, schliessen, klemmen, pressen; svírati se, kly pouštěti, keimen. Jd. — abs. Okurky, obilí klíčí, se klíčí. Jg. — koho = zavírati, tísniti. Plk. — se čím. Dobytek zimou se klíčí. Puch. Život nemocí se klíčí. V. — se s čím. Dobře dělá, kdo ukazuje, jak se co s přikázáním božím klíčí (srov- nává). Kom. — se v co. Kvítek v rozma- nitou barvu se klíčí. Puch.