Klíčiti
Klíčiti = prejtovati, pučeti, vyrážeti. Cf. List. fil. 1882. 42. -- abs. Žalud počal k. Sl. les. — kde. Závisť v tvém srdci klíčí; Myšlének nová řada k-la hned v jeho duchu; V ňadrech síla klíčí. Vrch. Tím více písní k-lo mu v hrudi. Osv. VII. 31. — odkud. I z ní (smrti) nám klíčí símě života. Vrch.