Kliditi
Kliditi, 3. pl. -dí, kliď, -dě (íc), il, zen, zení; klidívati. V Opav. kluditi = uklúzať, pořádek v domě dělati. Pk. — K. = cíditi, čistiti, räumen, reinigen; auf-, wegräumen; pokojiti, schlichten, beilegen; fechsen, ernten; weg gehen, sich packen. Jg. — abs. Kůň nemůže močiti a kliditi (misten). Ms. — co: chlév, Kom., dobytek (hnojiti), Puch., po- koje, Ml., svádu (rovnati), Dal., seno, obilí. Us. — co kde: v pokoji, v světnici. — čím: chvoštištěm k. = mésti, V., smetákem, Us.; zemi rádlem a pluhem (vzdělávati, bebauen), Boč., mečem napořád. Th. Dal mi, abych krví klidil. Aesop. 175. — odkud. Kliď se stolu, Us., obilí s pole. Jg. Nečistotu z sebe dírou kliditi. V. Do lázně málo kdy chodím, jedno z chlévů v hnoje klidím. Jg. — se. Kliď se (odejdi, táhni, scher' dich). Dch., Us. Hned se pryč klidil. Ros. — se jak: mlčky. Č. —se o kom = jednati se. Král ušlyšav řeč svých liudí, uzřev že se zle o něm kliudi, niče se tiem neustraše. St. skl. — se s čím. Již se se svým zbožím klidí (pryč je odnáší). Ros.