Klika
Klika (strč. a mor. kluka), klička, y, í. Kliky háky (Geschreibsel, o špatném psaní). — K. u pily, u kolovratu, při hašpli (die Kurbel, držadlo k točení). D. K. u rumpálu (vratidla) má 3 díly: čep v hřídeli zapuštěný, klon na čepu kolmo stojící a ručičku. Vys. K. u ručnice, Hebel. Čsk. K. v tkadlcovství, vz Tkadlcovství. — K. = žíla (v hornictví). Pramen dělá kliku (n. hák) = točí se stranou.. — K. u dveří, Klinge, Schnalle. K. mosazná, rohová, ze slonové kosti, skleněná, šroubovní, železná. Nz., Kh. K. spatně zapadá. D. Dvéře na kliku dáti. D. Za kliku bráti. Puch. Ne- mnoho já mu kliku ohladím (dveří polámu. Nechodím k němu). Vz stran přísloví: Ne- milý. Č. — K. u provazníků = háky do sloupů zaražené, na které se zavěšují pra- meny silnější, když se z nich tlustší provazy spouštějí. Us. — K-y = příční dřeva v lodi
jako žebra. Vz Kleč. Jg. — K., hák, Haken.
Kom. — K., kel, Keim. Tys. — K. = lesí,
úskok, List. Divných klik se chytá. Ros. — K., z fr. clique. Vz toto. — K. vrtací. Šp.