Klika
Klika, v, f. = klikatina (čara). V Blatech. Čes. 1. VIII. 18. — K., Klinge. Vz Ott. XIV. 378. K. parního stroje. Vz KP. IX. 33. Uměl kliky otírati (návštěvami, prosbami něčeho se domáhati). Šml. IX. 165. — K. Jos., prof.; Jos., řed. měšť. škol, spis., nar. 1857; Bohum., č. zoolog, nar. 1868. Vz Ott XIV. 379., Jub. XV.