Klín
Klín, u, m., klínek, nku, klínec, nce, klí- necek, klinček, ečku, m., Keil, Bolzen. Klín dřevěný, tesařský (luník), nosatý (sedlářský), Jg., železný, kamenný. Us. Klín má tři části: hlavu n. čelo (na které se tluče), strany a břiť (ostří). Nz. K. Jednoduchý, dvojitý; k. ku spojování a přitužování strojových částek: závlač, S. N., rozběrací (Lösek. ), sta- hovací (Pressk. ). Techn. K. k štípání dříví, k lámání skály. V. K. zaraziti. Klínem něco rozraziti. D. Drvoštěp palicí klín dohání. Kom. Na tvrdý suk tvrdý musí býti klín; Na tvrdý špalek tvrdý k. = zlého zlým zbýti. Us., Lb. K. klínem vyraziti sluší. Č. Klin s, klinom. Mt. S. Špičatý k. na zavilý suk. Č. K. klínem hnáti, vyrážeti. Jinak: k. klínem hnáti, vyrážeti, vybíjeti = dluh dluhem pla- titi. Jel., Č. Vz Dluh. Kdo dluh dluhem platí, ten klín klínem vyráží. Prov. Klínem vytr- hnouti. V. K. mu do hlavy nevbiješ = ne- přemluvíš ho. Ani klínem mu to z hlavy ne- vybiješ. Š. a Z. Někomu klíny na hlavě strou- hati, tesati (dříví na kom štípati). L. Ženě a klínu nikdy nevěř. Šp. Lepší klín lipový a hospodář nežli šafář ocelový. Šp. Něco klínem upevniti. D. Dříví na klíny (klínové). Sp. Má k. v hlavě. Vz stran přísloví: Své- hlavý, Opilec, Lb., Č. Porozlítali se, prchají jako lipoví klínové. Reš. Stran přísloví vz Útěk. Č. Notný k. ruší lesa stín. Vz Šetrnost'. Lb. Klín tesaři tovariši. Pk. Jaký tatík, taký syn, jaký komín, taký mlýn, jaký peň, taký klín. Pk. — K. u zedníků kameny n. cihly ke klenutí a zvlášť ta cihla n. ten kámen, kterým se klenutí zavírá. Schluss-stein, -zie- gel. — K., želízko v cihličce, der Stahl. D. — K., sekera drvoštěpů, v hlaví velmi široká. Holzhaueraxt. Us. — K., vojska řad n. šik klínu podobný. V klín se šikují (pořádají, sestavují). Kom. — K., kolík, hölzerner Nagel. Nový klobouk na klín zavěšují. Na Slov. — K. (hřeb) v hlavě, bolesť od opilství, der Nagel; opilosť, Rausch. Na Slov. — K., v sukni, v košili, v punčoše, v kalhotách, Keil, Zwickel. Rohn. — K., prkno na konci se úžící. — K., průtrž, Hodenbruch. V. — K. chleba (veliký kus) Keil. Jestli tím klínem špalek nepraští, hrom doň (šp. m. do něho) uhoď (tím se jistě nasytí). Prov., Us. — K. šatu, oděvu, přední díl roucha sebraný ve způsobu klínu, der Schoos. V klíně něco nésti. Ros. — K. lůno, der Schoos. V klíně někoho vypěstovati. Jg. Seděla mu na klíně. Us. Na k. někoho vzíti. V. Hady v klíne nositi (nevděčné chovati). Us. Žené na klínu nikdy nevěř. Us. Vypadl mu z klínu (z jeho milosti). Ros. V božím klíně sedí (vše se mu daří). Vz stran přísloví: Štěstí. Č. — K., hornina mezi dvěma žilami podoby oby- čejného klínu. Vys. — K., cíp pole, das Eck- stück eines Feldes. Půh. brn. 1459.