Klín
Klín = hranolovité, do hrany nebo špice sbíhající těleso. Vz S. N.. Rk. Sl. Cf. Mkl. Etym. 119. K. šroubový. Nz, NA. IV. 233. K. lesů, Vrch , vrstev. Schd. I. 50, II. 79,
Kram. Slov. K. v divadle řím. a řec. Vz
Vlšk. 29, 30, 36. Úhel, výška klínu. ZČ.
I. 95. Odtud na nás ten k. Ehr. Ťažko k.
do ďúry ide a keď sa ochladí, snadno vchádzá
i vylézá, ništ mu nezavadí. Slov. Té. K.
hromový, der Donnerkeil, -stein, Teufels-
finger, das Alpgeschoss. Ves. IV. 104. — K. = šik. S. N. XI. 364, 475, Vlšk. 445.
Útok klínem. Čsk. Husy letí klínem. Pk. —
K. koule. Dvěma hlavními kruhy dělí se
koule na čtyři části, jež klíny zoveme. Jd.
Geom. II. 45. — K. = čtvrtka, díl koláče.
Us. Vck., Šd. — K. šatu. V klín rúcha
svého. BO. K. sukně, pláště. Šr. Kn. š.
148. — K. = šos kabátu. Zlínsky. Brt. — K. = čásť klínového kopyta (dřevěného), která se na vrchní straně (na nartu) odděluje. Us. Vchř. — K = lůno. Do klína. Bž. 80. Ruce nečinně v k. vložiti, složiti. Dch, Mus. 1880. 471. A on ho položil svej milej do klína. Sš. P. 372. Kde hospodyně líná, dává i čeleď ruce do klína. Prov. K. vod. Vrch. Myth. I. 217, Mcha, Čch. Bs. 158 , jezera, noci. Mcha. — K. = pole u Trou- bek a j, Pk, vinohrad u Dřechova. D. ol. IV. 312. — K, zašlá ves v Litoměřicku. Rk. Sl.