Klínec
Klínec = hřebík. Slov. a mor. Němc. VII. 212. a j. Odtrhla sa im z pluhu de- ščička, přibíjala ju švarná děvčička, pribí- jala ju se dvoma klínci, tu mace hanbu, švarní mládzenci. Sš. P. 517. Cigan kuje klínce. Glč. I. 320. Ak je len vonku za- mrznuto ako k. Dbš. Obyč. 179. Klinec z vreca sa vykole, ačkolvěk sa skrývá, Slov. Tč. — K. = karafiát Rb, Hdk. C. Němc. III. 266, IV. 415, Ssk, Sbtk. Rostl, 47, 248.-249, Slb. 614. Klince, klince. žlté klince, netreba ste mi na vence. Sl. spv. I. 29, Koll. I. 47. Ej klinčok, klínčok, fijaločka, zanechala ma frajeročka. Sl. sp. I. 178. Majeran som siala a klince mi vyšly, vdovca som čekala, mládenci mi přišli. Koll. Zp. I. 148. — Klince = hřebíčky. Koll. IV. 267. — K., Klinetz, ves u Zbraslavě. Tk. IV. 174, Rk. Sl.