4. Klíti
4. Klíti n. kléti, kleji, eš, klej, kleje (íc), el, klen n. klet (strč. klat), klení, kletí: zlořečiti, zlého přáti, fluchen; vypověděti, in den Bann legen, bannen; se, klenim jistiti, schwören. Jg. — abs. Klel, až se nebe otví- ralo, až se to k nebi psalo. Lépe zpívať nežli klívať. Lb., Us. — koho. Klel mne. Jel. Tak jej Bůh klel právě. Solf. Biskup klel otce našeho (dal ho do klatby). Otters. — se čím. Přísahou se klel. Sych. — na koho. Rk. — se. Petr rozličně se klel (když Krysta zapíral). Štelc. — koho pro co: pro kacířství. Jd. — kdy. Při, po této práci pořád klel. Us. — kde. Kdo za pluhem kleje, zlé semeno seje. Lb.