Klobouk
Klobouk, u, klobouček, čku, m., v obec. mluvě: koblouk, strčes., na Slov. a Moravě též koblúk, koblók (Mkl.; vz Gb. Hl. 124. ). Der Hut. K. na tři facky (hrany, rohy, tří- rohý), se širokou střechou, založený, ochlí- pený, síťkový (ke včelám), bobrový n. kasto- rový, cylindr, kalabreský, slovanský, ma- ďarský (čikoš), poutnicky, špičatý, knížecí,
biskupský, V., kněžský, Jg., kardinalský,
vojenský, Š. a Ž., plstěný, hedvábný, sou-
kený, slaměný, letní,, zimní, lehký, těžký,
lýkový, Us., florentský, krátkostřechý, Šp.
širokostřechý, pravý panamský, vz Kk. 119.
Vz S. N. Pentle, palice, péro, stužka, věšák
na klobouky. Us. Podšívka do klobouku.
Us. Sklad k-ků. Dch. Části klobouků: střecha
n. ohyb n. okolek a dýnko n. oblina. Š a Ž.
K. na hlavu dáti, na hlavě míti; v klobouce
choditi. D. K. smeknouti, sejmouti, snímati,
Jg., někomu naliti. Us. Smekni! klobouk
dolů! Us. K. česati (= kartáčem čistiti).
Žalansk. Čím větší hlava, tím větší k. Jg.,
Š. a Ž. I pod ošumělým kloboukem moudrá
hlava bývá. Č. Mnoho hlav pod jeden klo-
bouk strčiti. Č. Nový k. na hřebík (na klín)
zavěšují, č. Obnošený k. na cestě nezmokne.
Choď 's k-kem v ruce. Vz Zdvořilost'. Lb.
Ona má klobúk (poroučí); Klobúčik si na
krivo zatláča (o krdém). Mt. S. K. na stranu.
K. na ucho. Mor. Poh. II. 32. — K. = po-
krývka na kotel, der Blasenhut. — K. na
komín. — K. cukru m. homole, Zuckerhut.
— K. v chemii, pokryvka kurbity, kolby
(alembík). Páry v k. se scházejí. Vys. — K. v hutn. zadní vyvýšený díl formy, kte- rouž vítr z měchu do ohně se žene, der Busen. Us., Č. — K. u houby čásť hořejší, více méně rozšířená, Hut, pileus, Kk. 77.: dužnatý, klenutý, bílý, červený, vypouklý, nálevko- vitě prohlubený, podkovitý, vejčitý, zakula- cený, ďubkovaný. Vz Houba. Čl. — K. ve vinařství. K. je třírohý rozvod, dlouhý a ši- roký, jak toho réví žádá, hluboký dělníku po kolena. Vz Krecht, Truhlice. Ck. 185.