Klobouk
Klobouk, vz Mz. v List. filol. VIII. 172., Mkl. Etym. 120. K = pokryvka hlavy různé podoby. Vz Rk. Sl K. hornický, Wld., ošu- mělý: plzák, vz Klapák, na Žlinsku, Brt., myslivecký, tyrolský, Us., šermířský (kukle), Čsk., železný. Alx. K. řím. Vz Vlšk. 178. K. — v smek! K. — posaď! Hut ab! H. auf! Stužka, pouzdro na k., ochlípka k ku; Ona v domě k. na hlavě nosí (poroučí). Šd. Jide na pivo, klobúk na křivo; Můj klo- búček křivo stojí, křivo je, ku děvuše šelma chodí, šelma je. Sš. P. 525., 626. Keď pe- rečko uvila, za klobúčik vložila. Sl. spv. IV. 152. Živá hlava klobúka dobude. Výb. I. 842. Na nové klobouky dává se pozor, staré se házejí pod lávu (lavici). Us. Tč. Hádanka: Sedí pán na vršku, má měkkou podušku, Často se smekne, nic se nelekne. Km. 1886. 719. — K. = pokrývka kamen- ných pilířů z hlíny obložené drnem. Us. Sn. — K. na láhvi. Us. Pdl. — K. kotlu var- ního, parní, der Dampfdom. Zpr. arch. VII. 28. — K. lampy. Us. Brnt. — K. nad ohni- štěm zkujňovacím, jímž odvádějí se plyny. NA. IV. 163. K. nad výhní k odvádění kouře a plynů, der Hut, Mantel, Busen. Včř. Z. II. 4. K. u zástrčky. Pdl. — K. trouby, 406 der Schalltrichter. Hud., Mus.— K. = kotel k lití svíček, der Gusskessel. Ktk. — K. větrní (lapač), der Windfang. Bc. — Klo- boučky — pokrm. Na Hané. Rjšk. — K. = vodní bublina. Prší, až se klobóčke dělajó. Mor. Neor. Pohrouzil se pod vodu, jen se nad ním kloboučky točily. Brt. Když při dešti se dělají kloboučky na bařinách, rádo dlouho pršívá. Kld. — K. = mandel snopů do kříže složených a jeden kolmo na ně po- stavený. U Polič. Kšá. K. = snop, kterým se přikrývá několik snopů klasy vzhůru postavených, aby nezmokly. U N. Kdyně. Psčk. — K-ky = jablka, die MützeNäpfel. U Litovle. Kčr. — Klobúčky = hřebíčky (kořem). U mor. Lhotky. Brt. — Klobúčky = zvonečky, květiny, campanulla, slez. Šd.; svlačec polní, convolvulus arvensis, die Ackerwinde, také bičík. Slez. Klš. O k. v bot. Rst. 425. — U Klobouků v Praze. Tk. II. 157., 204. — K., os. jm. Vz Rk. Sl.