Klobouk
Klobouk, z tur. galpaq, kalpak, Mütze, insbesondere mit Pelz verbrämt. Vz NZ. III. 399., Čern. Př. 64. K. v XV. stol. (bobří, za- ječí, plstěný, slaměný). Vz Wtr. Krj. I. 55., 80., 128., Čepec (3. dod), Čepice, Brt. D. II. 468. K. v XVI. stol. muž., ženský. Ib. 422., 388. A mají také jiní lstivý k. (výmluvu a p.), že... Hus. (Vlč. Lit. 95.). Má pod klobúkom (pod črepom) = opilý. Slov. Nov. Př. 599.