Klokoč
Klokoč = pramen ze země se prýštící. Vz Prysk, Mz. v List. filol. VIII. 174. Val. Vck., MV.— K., rostl., lymphus, 1380. 564., staphyllea. Cf. Rstp. 295., Rk. Sl, S. N., Rosc. 157., Mllr. 102., Slb. 495., Čl. Kv. 328., Sbtk. Rostl. 188.-189. Klokoč kloká, die P. klappert. K-čem uhozený seslábne. Us. — K., Klokotschhäuseln, ves u Uště. PL., Rk. Sl.