Kloniti. CfKloniti. Cf
. Bž. 52.
, Mkl. Etym. 120.
— co: kopí. Kyt. 1876. 90.
— kam. Hlavinky dvě
k sobě kloní se. Čch. Bs. 81.
V zem se k. Kká. Nížina k moři zvolna se kloní. Lpř. D
. I
. 14. Loď se kloní
na levý bok. Us. Pdl. Kde jezero se v hory kloní. Mcha. Planina
do vnitř se kloní. Lpř. Dj. I
. 44. Nábožně se kloní
nad zpěvník. Kká. Š. 98. K
. se k něčemu. Kká
. K. se k úpadku, Fr.
, k mínění něčímu, Tk
., Hlavu k modlitbě, Hlk. S. I. 35.
, syny k poslušenství. BO
. Co se honí
, k sobě se kloní
, was sich neckt, das liebt sich. Slez. Šd.
— (čím,
odkud) kam. Přesvědčením svým k-la se k dceři. Sml. I. 49. K příšernému zjevu raněného dvé pohledů
zpod vrásčitého čela se kloní. Kká. K sl. j. 191. —
co se čemu. Skráň kloňtež národy vám. Kká. K sl. j. 6. Poce spáti, dřevu (= k dřevu, na dřevo) sé kloně. Alx
. V. v. 734. (HP. 18.). —
jak. K. se vážně. Vlč. Rozhodnutí kloní se
ve prospěch strany protivné. Us. Barva kloní se
do černa
špatně m.: mění se do černa. Pk. —
proč. Svou šíji k poctě něčí k. Hdk.