2. Kluk
2. Kluk, a, m. Pl. kluci, v obec. mluvě: kluci. Bube, Knabe, Junge. — K. nepeřený = ničema, tulák. Vz konec předcházejícího článku, ein Landstreicher. Ros. — K. = člověk zlý, nešlechetný, ein Bube, Spitzbube. Hromský k. — K. = chlapec. Slove a) na dobrou stranu. Co pak ty malý kluku děláš ? b) Bez příhany a bez milkování. K. sladov- nický. Us. Ona má kluka (porodila klučíka). Us. Všecko na tom kluku hoří (všechen šat hned roztrhá). Us. (Sř. ). — c) S příhanou, s nadávkou a v tomto případě bývá f. Vz Rod. Kluku cikánská! Kluku neřádná! Ty kluku nerudná (nepodařený). Jg., Kb. Kluku usmrkaná. Us. Kluku klukovská. Kluku ne- dochodilý (největší nadávka v Želivsku). Sř. — K., Hurer. On je k. a to je jeho kurva. Us.