KmenKmen stromu. Št. Kn
. š. 7. Cf. KP
. III. 325., Slb. XLII. K
. lipový; k. na šindel, der Schindelstamm; k. spádný, abholziger Stamm. Sl. les. K. dospělý, schlagbar
. Škd. A ta (naděje) pochází z víry živé, milostí oživené, právě jako kmen z kořeného ži- vého. Št. —
K. =
pokolení. Národové mlu- vící jazyky příbuznymi činí kmen. Sb
. uč
. Z kmene německého. V. —
K.
dobytka. Když ti mistři ovčáci sedmou ovci do kmene pu- stí, budou míti také sedmý užitek na vlně, skopcích, mlíku. Beck. II
. 1. 187. — K.
slova. Vz Ht
. Sr
. ml. 159., Šf. III. 459
. O k. slovesních vz Bž. 169., 170., 176
., Brt
. S. 3. vyd. 189. Kmeny jsou významné části jmen, Bž
. 62
.; o změnách kmenův 78
., 85
., 94., 103., 106., 109., 130.; o tvoření neslo- žených kmenů jmenných, 224
.; k
. otevřené a zavřené, 75
.; k. na retnice
b,
p, v, 177
., 179
., na zubnice
d a
t, 177., 178., na hr- delnice
h, k, 177., 180., na plynné
l, r, 177
., na nosové
m,
n, 177
., 182., na sykavky
s a
z. 177. Kmeny přídavné na
ui, vi, ve slov., vz Listy filol. II. 255.; na
i 256
. a 271 ; no- minální na
vi,
ui ve slov., II. 263., III. 225.; na
u a
ui, III. 1.; jich střídání s kmeny na
i ib. 4
.;
ui ve slov. co
uj, ib.; kmeny s
ui ve složeninách, ib., kmeny na
u, zbytky a stopy ve slov., ib
. 35. přechod v aové kmeny, ib. 34., kolísání
, ib. 42. — K. =
kment. K šarlatu, kmenu a k perlám nevy- lívá žádosť. Glč. II. 118.