Kmet
Kmet. V 5. řád. článku za comes tečku vymaž. Pol. kmieć, lit. kumetis, lat. comes. Mkl. aL. 9., 143., Mkl. Etym. 121. Cf. Bž. 89. K. = sedlák. Hr. ruk D. 653., 661., 670., 674., 683., Kn. rož. 119. — K. = přísedící velikého soudu zemského. Tito k-vé vybírali se do r. 1487. jen ze staropanských rodů, do té doby rozumí se slovem kmet proto jen člen stavu panského, r. 1487. přibráno osm vládyk do soudu zemského a potom se činil rozdíl mezi kmetem z pánů a kme- tem z vládyk. Panským rodům těm nále- žela poprava v krajích. Členové rady kní- žecí nesluli v Čechách nikdy kmeti. Také starostové obcí nesluli kmety, neboť slovo k., co se týče venkovského lidu, znamenalo sedláka, hospodáře vůbec. Bdl. Obr. 32., 33., Kn. rož. 119., Pr. 1869. 595.— 603., Mtc. 1869. sv. I., Kram. Slov. Ti-li sami mají súditi v lavicích a nálezy vynésti čili všichni páni mají sůditi, kteřížby k súdu přijeli, čili jediné těch 12 kmetóv. Arch. III. 39. z r. 1447. Co pánóv jest třeba k nálezu? Čím více, tím lépe; ale podlé starého práva dvanáct mimo úřad, neb najméně sedm, větší polovice; ale to jest o věci póhonové (soudní). Ale o ty věci, kteréž jdú o zem- ské dobré, měli by všichni rodové býti podlé starého práva, lečby kto svú volí ne- chtěl neb pro nemoc neb pro nepřízeň neb pro službu nemohl. O. z D. čl. 62. Cf. Bdl. Obr. 85. Slovo k. neznamená porotce, po- něvadž v čes. právě porotců nebylo. Bdl. Obr. 33. Kmetem z lavic kteří se úředníci poháněli? Zř. zem. Jir. 453., 691. — K krajský = šupan. Pal. Rdh. II. 159., 166. — K. = stařec. Št. Kn. š. 129., Ž. wit. 104. 22., Hr. ruk. P. 35., R. 370. Dejte víru sta- rému kmeťoj. Ve Slatině. Msk. Mladá ujede od kmetě. Žer. 322. Já jsem k. ZN. Byl jest Abraham starý k. BO.