Kmeti
Kmeti (na Mor. páni hospodáři, Tov. ) byli rádcové knížat ve věcech zemských. Libuše káže vypraviti posly po vše kmety, lechy a vládyky. L. S. Králu, rač svých kmetóv slově slyšeti. Dal. Vz více v S. N. a v Gl. 93. -97.; Kn. drnovské 132., Jg. Slov. — K,. = stařec, Greis (snad proto, že hlavami rodin starší lidé bývali. Jg. ), V.; tento vý- znam teprv v 15. stol. v obyčej vešel a v obec. mluvě jediný se zachoval. S. N. Kmet shr- bený bývá. Kom. S ptákem dítě, kmet s mla- dicí. Němec s malvazím v láhvici, cožť ne- křesťansky zachází. Prov. Ořech tvrdý — zub červivý, mladá žena — kmet šedivý: toho spolku radím se střež, věc nejlepší jest rovná spřež. Reš. Vz Vš. 564.