Kmitati
Kmitati. Cf. Kmihati. Schimmern, sich schnell hin und herbewegen, flimmern. — se. Struna se kmitá. Us. Jen se kmitla byl ten tam. Us. Hnsk. — kudy. Duší kmitla myšlénka. Arb. Rouškou k-ly hvězdy; Luna hvozdem kmitá. Vrch. Trepka jako pták se kmitla přes zábradlí; Dvé zRaků k ry- báku se luzně kmitlo nocí; Světlo oknem chatry kmitá. Kká. K sl. j. 96.. 108., 189. Zrakem tím kmitá nepokoj; Temnem za ním bílý šat se kmitá. Osv. V. 825., VI. 594. — odkud. Světla se kmitají z dálky. Posp. Z této tmy jí záře kmitá. Osv. VI. 462. Cos jak myšlénka mi z tváře kmitalo. Vrch. — kde. V zklamané duši lidské kmitají naděje. Šml. 1. 71. V oku blesk se kmitá rozechvělý. Hdk. Něco se mu v pa- měti kmitlo. Vlč. Zl v ohn. I. 47. V tRávě rosa kmitala se. Vrch. — jak. K-ly mu oči z koutka do koutka. Jrsk. Svatvečerní šero hvězdným stříbrem kmitá. Kká. K sl. j. 132. — kam. Když cizí ruky stín zří kmitnout k jeho právu. Kká. K sl. j. 223. Vz K. kudy. — za kým. Vz K. kudy.